Dnes je 14. 08. 2020   | PoÄŤasie v EurĂłpe | Sprievodcovia | Weblinks | Download | RozšírenĂ© vyhÄľadávanie    
  ?lánky
Úvodná stránka
Kde sme boli
Metodika
Fotogalérie
Rady a tipy
Klubový život
EL LOCO
Pajštún
Naj?ítanejšie ?lánky
Ako písa? ?lánky

  LokoFoto

  Fórum + odkazy
Fórum
Rýchle odkazy

  O nás
História klubu
Stanovy
Spomíname
Kontakt na nás

  Registrácia ?itate?ov
Ak máte záujem dostáva? nové ?lánky na Váš email, zaregistrujte sa na odber noviniek.
Registrácia

  Po?ítadlo prístupov
Celkom1204903
August10985
Dnes495

TATRANSKÉ BABÍ LÉTO 2004
?ást druhá : Horolezecká maturita

Zverejnené 13. 06. 2006 (3121 × prečítané)

Den D ude?il v sobotu koncem ?íjna. P?vodn? to sice m?l být už pátek, ale pracovní povinnosti op?t zasáhly a tak jsme s Markem vyrazili sm?r Vysoké Tatry až další den. Náš cíl – Chata pod Rysmi.

Beránek a Ilko slibovali po m?síci kone?n? dobré po?así, jenom termín už nebyl ideální. V Tatrách mezitím nasn?žilo a slovy klasika „noci už bývají chladné“. Tak jsem si vzal teplé spodní prádlo. V no?áku cestovalo dost lidí, ale dalo se i trochu pospat. Nad ránem vystupujeme v Štrbe. Kosa je po?ádná. Ani zuba?ka nás nedokáže rozeh?át. Na Štrbském Plese je ješt? tma. Dáváme si hodinku pauzu, ale potom p?eci jen ješt? za tmy vyrážíme sm?r Popradské Pleso. Jde se mi tentokrát dob?e. Snad je to tím, že se mi poda?ilo nabalit leh?í svini než minule, snad chladným vzduchem nebo leh?ím terénem. Po chvíli se za svitu ?elovek no?íme do lesa. „Slyšíš to!“, zastaví se po pár sto metrech Marek. „Co?“ „Ten divný hluk. Že by medv?d?“ Hlavou mi probleskly všechny možné i nemožné rady co d?lat, když ?lov?k potká plyšového medvídka. Uvažuji, ?i bych se mu dokázal postavit tvá?í v tvá?, zvednout ruce nad hlavu a strašn? ?vát. Prý se vás to zví?e potom lekne, tvrdí zasv?cení. Nevím, kdo by se lekl více. Našt?stí to byl jen planý poplach a žádný kontejnerový medv?d se v našich stopách nevydal. Po hodince za?íná svítat. Mám rád svítání v horách. Z taj?plné tmy, plné strašidelných obrys? a vzdálených stín? se vyno?uje majestátní krajina, zalévaná m?kkým sv?tlem oblohy, kde slunce je ješt? ukryto za vzdáleným h?ebenem hor. A první slune?ní paprsky zah?ejí nejd?ív na duši a potom i na t?le. Po chvíli dorážíme na Popradské Pleso. Krátká pauzi?ka, dopln?ní pohonných hmot, a pokra?ujeme stále dál a výše. Po rovin? se to šlape dob?e, ale zanedlouho za?íná stoupání na Žabí plesa. Z rychlého Napoleonova pochodu na Moskvu se stává komotný Hanibal?v prostup Alpami. Už se mi svin? nezdá tak lehká. A to ješt? zt?žkne! Jdeme rovnou na Voliu vežu. Náš cíl – Jižní žebro – Chmielowski, Ferens, Svierz 1927, 3 UIAA. U Žabích ples scházíme z turistického chodníku a obcházíme je zleva. Kameny jsou mokré a kluzké (který v?l je namydlil!?), pleso z?ásti zamrzlé. Za plesem dáváme krátkou pauzu. Míjí nás skupinka turist? sm??ujících od Hincova plesa na Chatu pod Rysmi. Široké úsm?vy a lehká ch?ze. To se to n?komu šlape, když má v bat?žku jednu termosku, v?trovku a tatranku. No nic, jsme tvrdí chlapi. Svin? na záda a pokra?ujeme. Vy?erpávající stoupání se zdá nekone?né. Potím se jak dve?e od chlíva a fu?ím jako parní lokomotiva. Okolo ob?da dorážíme pod žebro. Zhazuji batoh. Jaká úleva. Krátké ob?erstvení, trochu ?aje a rutinní ?innosti p?i každém zahájení cesty. Hromada materiálu se z batohu st?huje p?ímo na t?lo. ?asu moc nemáme a tak se nezdržujeme.
Cesta vypadá dob?e. P?kné žebro, pevná skála, na štandech borháky… Marek už to lezl a tak zná podmínky i topografii. Mám jenom jeden problém – už p?i nástupu jsem unavený jako na konci cesty. P?i prvém dotyku skály se ale únava zatím n?kam schovává. Marek vyvádí první délku, já pokra?uji až do sedélka za zubem. Cesta není technicky t?žká, p?kné chyty, nohy dob?e drží, p?íjemné, nenáro?né lezení. Ze sedélka vidíme vlevo ve st?n? trojici Polák?. Asi lezou místní klasiku Štáflovku. P?kná st?na, ur?it? náro?n?jší cesta. Snad si tam taky n?kdy zalezu. Ze sedélka je už vrcholový h?eben tém?? nadosah. Marek tahá, kéž by mu to vyšlo až nahoru. Najednou se cítím unavený a nekoncentrovaný. Marek v prvej d?žke
Už se mi nechce na prvním. Bohužel lano nevydá. Poláci nás k?ižují doprava a já pokra?uji vzh?ru. V sedélku na h?ebeni vidím tak 15m dva krásné borháky. „Tam mám zaštandovat“, ptám se Marka. „Musíš pokra?ovat doprava po h?ebeni“, zní stru?ná odpov??. Po dolezu do sedélka vidím, že na druhé stran? h?ebene je n?jaký chodník. No ale když doprava po h?ebeni, tak po h?ebeni. Krátký traverz a v cest? mi stojí velký balvan rozetnutý spárou. Do ?erta, to nevypadá dob?e. Asi jsem p?eci jen m?l vyzkoušet ten chodník. Jišt?ní daleko a navíc v traverzu. Trochu to vydýchám a nastupuji do spáry. Leva?kou nahmatám dobrý chyt, nohy na t?ení. Nemám rád tyto výlezy. Když nebude na prava?ku dobrý chyt bude cesta pokra?ovat sm?rem dol?. Cht?lo by to zajistit. Spára p?ímo volá po frendu. Ve visu vycvakávám sadu frend? a v duchu se modlím, aby ten první sed?l. Moc sil už nezbývá. Poda?ilo se! Rychle expres a lano. Na š?astné vydechnutí ale není ?as. Zbytkem sil v leva??e se p?itáhnu, levá noha trochu výš a pravá ruka do spáry. Zatím to drží. Vytahuji se na rukách, pravá noha za hranu, levá, stojím. Ale mi spadl kámen ze srdce. Polák na m? zdola radostn? pok?ikuje. Zdola to asi vypadalo dost dramaticky. Pokra?uji traverzem po vrchu h?ebene. Lano drhne. Tahám ho za sebou jako zdutou kozu. Dostávám se nad sedlo. Za ním je už hlavní vrchol. Slézám. Lano za mn? definitívne rozhodlo, že už nebudu pokra?ovat. Buduji štand tém?? ve visu asi dva metry nad sedlem. Murphyho zákony platí i v t?chto nadmo?ských výškách. Po chvíli dolézá Marek. „Tá špára bola dos? ?ažká. Bál som sa, aby som nevypadol“. Až tehdy mi dochází, že ten frend byl poslední jišt?ní v cest? a kdyby vypadl, hodí kyvadlo až do štandu. A potom že, to má druholezec leh?í. Marek mn? oblézá, sestupuje do sedélka a pokra?uje po h?ebeni až k hlavnímu vrcholu. Za chvilku docházím k n?mu. Krátký rituál podání ruky, dva hlty vody a rychle balíme materiál. Rádi by jsme se dostali k batoh?m ješt? za sv?tla a tak ?asu není nazbyt. „Zostup si moc nepamätám, ale je dos? exponovaný“, ut?šuje mn? Marek. Mám radost. Hledáme sestupovou p?šinu, každý z jiné strany vrcholové pyramídy. Nalézáme ji na druhém konci. Napravo díra, nalevo díra a st?edem prudce v serpentínkách klesá do t?etí díry kamzi?í stezka. Z?ásti namrzlá a z?ásti zasn?žená. Tak to je o hubu. To samé usoudili i Poláci a tak je nacházíme o pár metr? níž jak sla?ují do  sn?hového pole hluboko pod námi. Po chvíli p?ichází ješt? jedna ?eská dvojka. Je tu dnes n?jak hustý provoz. Zlatí polští chlapci nám dovolují použít jejich sla?ák a tak si to po chvíli svištím dol?. Lano je v štandu provle?ené, že by 30 metr?? Se mi to n?jak nezdá. A ejhle, spouštím se do bezedné díry, lano je tenké a natahuje se, na konci odskakuji do sn?hového pole. Je to víc jak 60 metr?. Potom ješt? pár metr? hodn? exponovaného traverzu ve sn?hu a zmrzlé skále do sedla. Bez ma?ek je to dobré psycho. Dál už vypadá cesta docela vpohod?. Klasický sestupový žlab. Naho?e skála s hlínou, níž drobné kamení a dole kamenné mo?e. D?kuji Polák?m, kochám se nádhernými ve?erními výhledy, n?co pofotím a ?ekám na Marka, který stahuje lano. Lou?íme se s našimi spolulezci a jak to nejrychleji jde, scházíme dol?. Slunce se už schovalo za h?eben Satana a tak na sebe tma nenechá dlouho ?ekat. Ješt? si pamatuji nedávný no?ní sestup v Batizovské dolin? a nechci ho celý opakovat, i když mi je jasné, že no?ní cesta na chatu nás nemine. Po chvíli úmorného sestupu uhýbáme ze žlabu doprava k našim batoh?m. Než je p?ebalíme, p?ichází tma. Sezhora sestupuje párek ?ech?. Sla?ovali ješt? po nás na vlastním, kratším lan? a tak jim to dol? asi nevydalo. Ale na rozdíl ode mn?, zna?n? unaveného, vypadali v pohod?. A jejich batohy se s mou sviní nedali ani srovnat. Marek za?íná scházet dol? a doleva. Chce obejít Žabí plesa zhora. „Je to miestami dos? náro?né a ve?a si toho nepamätám“, dodává mi odvahy. Za chvíli mizí za žebrem. ?elovka na hlavu, svin? na záda (je ješt? t?žší, než jsem si ji pamatoval) a první kroky dol?. Jde to ztuha, cítím se velmi unavený a p?edstava výstupu na chatu mi moc energie do t?la nevlila. Marka nikde nevidím. K?i?im na n?j, ale nikdo se neozývá. Chvíli váhám, ale potom se rozhoduji k návratu stejnou cestou, kterou jsme sem p?išli. Nemíním v noci bloudit v neznámém terénu. Jde to docela dob?e, i když pomalu. Za chvíli mn? dobíhají a p?edbíhají rychlým krokem ?echové. Jsem sám se svojí sviní na zádech a únaveným t?lem. Samoz?ejm? se p?i sestupu trochu zapráskám, ale za chvíli jsem p?i Žabích plesech. Obcházím je, kameny kupodivu nekloužou, a vystupuji na chodník. Je už po?ádná tma a pár hv?zd na obloze mi cestu neprosvítí. Kužel ?elovky obsáhne pár metr? a tak m? majestátn? obklopí tatranští velikáni. Jejich mohutné st?ny jsou v tmavé noci ješt? mohutn?jší, vrcholy vyšší a propasti temn?jší. Je to zárove? d?sivé i úchvatné. Dávám krátký oddych, Marka nikde nevidím, a vyrážím vzh?ru. Moje tempo p?ipomíná karavanu na poušti týden po oáze. Sunu se po chodníku v serpentínách a snažím se nemyslet na to, jak jsem vy?erpaný. Místy narážím na sn?hové jazyky, co mi na klidu nep?idává. Nalevo, vysoko naho?e v temných stínech skal vidím zá?it dva obrovské ?tverce. Sv?tlo majáku nad?je - odraz oken chaty pod Rysmi. Snad tam dojdu. Najednou cesta kon?í! Nalevo – sm?r chata? – je jakýsi zátaras, nade mnou  ?et?z, lano, ?et?z, lano, všechny mizí v ?erné tm?. Do prdele! Co to je? Byl jsem tu p?ed léty, ale nic takového si nepamatuji. A který ?et?z ?i lano si mám vybrat? Beru jedno st?ední. Unavené t?lo se brání další námaze, svin? mn? táhne dol? do hlubin, nohy kloužou na sn?hu a ledu, ruce v rukavicích prokluzují a ledva drží lano, které se kývá ze strany na stranu. Pokud tohle p?ežiju, p?ežiju všechno! Ve sv?tle ?elovky se t?žce orientuji ve spleti provaz? a ?et?z?. O tom, najít si optimální „cestu“ ani neuvažuji. A ke všemu mn? lana vedou sm?rem doprava. Mimo o?ekávané cesty na chatu. Propadám panice. Do pekla, snad to není n?jaká nová ferata pro horské v?dce a jejich klienty na nedalekou Vysokou. P?edstava, že se ješt? zapráskám n?kde úpln? mimo mn? na chvíli paralyzuje. Sedím na kousku horizontáln?jší plochy držíce se ?et?zu a v hlav? se mi honí nejdivo?ejší fantazije mého posledního horského výstupu. Dol? si už ale netroufám, tak snad n?kde cestou nahoru najdu rovn?jší místo a zabivakuji. Po pár krocích ?et?z kon?í a otevírá se „dálnice“. Tém?? vodorovná cesta široká snad dva metry. Je mi jasné, že jsem sice na nesprávné stran?, ale na správné cest?. Kámen, co mi spadl ze srdce ot?ásl celou ztichlou ?ernou horou. A zase nahoru po kamenech a sn?hu, krok – nádech, krok - výdech. Najednou vidím na kameni nad sebou sed?t p?ízrak. Marek!!? Asi je taky vy?erpaný, ale v mém stavu už nedokážu nic vnímat. N?co mi ?íká, slova se strácejí ve tm?. Jsem koncentrovaný jen sám na sebe. Odchází vzh?ru do ?ernoty. Mé t?lo odmítá jít dál.  Nevím, jak dlouho odpo?ívám, ale v?le a vidina teplé chaty nakonec zvít?ží. Pokra?uji namáhav? vzh?ru, nekone?né minuty, krok za krokem, v hlav? úplné prázdno. A potom… spásné sv?tlo chaty. Už jenom pár set metr?. Dorazím do chaty a totáln? vy?erpaný a dehydrovaný do sebe hážu jeden ?aj a potom druhý, a t?etí. Nikdy v život? jsem se necítil fyzicky tak na dn?…
Ustlali nám v jídeln? na zemi. Je mi to úpln? jedno. V polomrákotách uléhám do spacáku a za pár vte?in usínám. Plánovaná zít?ejší cesta se stala minulostí.
Ráno mn? budí ruch na chat?. Je mi to jedno a slastn? vychutnávám poslední minuty na matraci. „Už musíte vstávat, za chvíli dorazí první turisté“, vyhání mn? služba z pelechu. Jsem unavený, ale kupodivu ne zni?ený. Docela normáln? vstávám, zvládám základní  hygienu v?etn? mytí v skalní koupeln? a usedám k snídani. Pojídám vlastní zásoby (ne že by u Beránka špatn? anebo draze va?ili, spíš naopak, ale nechce se mi jídlo t?epat zase do doliny) a piji horký ?aj. Marek sedí proti mn? a konstatuje: “Už asi nikam nejdeme? V?era to bolo údesné. Som si myslel, že nedôjdem.“ „Nechcem ?a doni?oho núti?, ale…“ Ml?ky se zvedám od stolu a za?ínám si balit v?ci na lezení. Co tu budeme celý den sed?t, možná to rozchodím. Dost pozd?, asi okolo desáté, vyrážíme. Cesta dol? s polovi?ním batohem rychle ubíhá a ani ?et?zy v exponovaném terénu nejsou co bývaly. Kousek nad Žabími plesy uhýbáme s chodníku doprava pod mohutné skalní st?ny. P?ekonáváme tradi?ní skalní mo?e a dostáváme se pod nástup. Náš cíl: Žabí kô? – Východním h?ebenem p?es kon?, 3 UIAA. Vlevo od nás se na výrazném žebru snaží další dvojice o n?jakou cestu v jihozápadní st?n? Rys?. My za?ínáme hlubokým zá?ezem vpravo od nich. Jsem napnutý. O této cest? zvané horolezecká maturita se ší?í tém?? mytické opisy. Jsme teprve v nástupu do cesty a už za?íná lezení. Podle popisu stoupáme (cit. Piska?) „travnato-skalním úbo?ím západní st?ny Rys? po místy vyšlapané stezce zna?ené mužíky. Z plošiny na vrcholu úbo?í pak krátkým 15-ti metrovým slan?ním do Žabieho sedla k vlastnímu nástupu na nevýhodné jistící stavovišt? (smy?ka za hrot, lámavé a exponované). Pozor! Za dešt? a nep?íznivého po?así velmi nebezpe?né – nebezpe?í z?ícení, 1hod. 2-3.“. Toliko pr?vodce. Nechápu, jak to, že nástup do trojky je za t?i, ale co by ste cht?li po nová?kovi. Odhodlan? nastupuji za Markem šikmou skalní lávkou, pozd?ji trávami vzh?ru st?nou. Rychle nabírám výšku. Zatím to jde docela v pohod? i ve vibramkách a bez jišt?ní, ale na mokrých travách by to bylo o držku. St?na je hodn? exponovaná a pád by skon?il až dole v su?ovisku. Po 15ti minutách se dostáváme ke skalnímu komínu. Je to dost náro?né, ale lezitelné. Nad komínem nás ?eká malý výšvih. Marek vybaluje lano a já ho jistím p?es starou skobu. Co kdyby… Za chvíli mi mizí za st?nou. Výšvih je docela náro?ný, ale dál už následuje lehký terén, trávy a hlína. Jsem rád, že jsem se nep?ezul. Na lezky to teda není. Marek sedí pod vysokou skalní st?nou Rys? a ukazuje mi vodorovný traverz. Z?ásti po vyšlapané ztezce, z?ásti po skalní st?n?. Dost nep?íjemné místo. Vydávám se jako první. Za hranou už má být stanovišt? pro slan?ní. Nad sebou slyším dvojku, která p?ed námi dole nastoupila do žebra. 
Traverz není t?žký, spíš trochu exponovaný. Za chvíli jsme oba na sla?áku. Dva borháky mn? uklid?ují, vítr, který tu buší do severních st?n a hvízdá p?es sedlo, už mén?. Dáváme krátkou pauzu, tatranku a ?aj a za?ínáme se oblékat do výstroje. Mezi tím se seshora spouští dvojice našich ko-lezc?. Cht?jí jít taky na Žabáka, ale si spest?ili nástup lezeckou vložkou a ješt? minuli sla?ák. Džentlmensky nás pouští p?ed sebe. To by se v Alpách stát nemohlo. Tam jsou schopni mi naši západní sousedé p?ejít i po zádech. „Idem prvý a urobím štand, až potom zlaníš za mnou“, hovo?í Marek. „Je to tam tesné a dos? tam fúka“.  ?ekám na slan?ní a prohlížím si h?eben Žabieho ko?a. Hrebe? Žabieho ko?a
Legendární hranu bez stup?, kolmý výšvih… Nevypadá to tak strašn?. Zato severní st?na, kolmo padající do bezedných hlubin nahání strach. Kdysi p?edstavovala jednu z nejv?tších tatranských lezeckých výzev. Dnes upadla tém?? v zapomn?ní a tak aspo? straší horolezecké maturanty. Po n?jaké dob? se spouštím dol? na nástup. Pod sebou vidím Marka. Stojí v úzkém sedélku. Nalevo od n?j úzký p?íkrý žlab strácející se za hranou, napravo kolmá severní st?na, do které zu?iv? buší vítr se strašidelným rachotem. Ra-ta-ta-ta, jako v Holywoodském filmu. Na štandu je opravdu t?sno. Netypicky mám jít první. Tak se nepohodln? p?epínám, p?ekufrujeme lano a za ohlušující palby v?tru se pouštím nahoru do asi ?ty?i metry vysoké st?nky. Populární hranu ani zbytek cesty našt?stí není vid?t a tak nemám ?as nad ni?ím p?emýšlet a p?íliš se bát. Za chvíli jsem za hranou. Naskýtá se mi pohled na krásnou asi ?ty?icet metr? dlouhou, k jihu naklon?nou a tém?? hladkou plošinu, kterou zprava ohrani?uje ostrý h?eben. Za ním je už jen prázdno. Tak to je ono místo, které dramaticky opisují nová?k?m. Srdce mám až v krku. Tak ruce za hranu a nohy na t?ení (jak mi radili) sunu se pomalu dál. Jistit se není kde. Dávám smy?ku na malý zub na hran?, po pár metrech frenda do jakési spárky. Pochybuji, že by to vydrželo. Asi v p?lce st?ny ale strach opadá a mn? dochází, že je to vlastn? lehké, to jenom legenda mi svazovala ruce. Zbytek délky v podod? dolézám až k místu dalšího kolmého výšvihu. T?i skoby jasn? signalizují štand. Za chvíli je za mnou i Marek. St?nkou skoro prokrá?el. Dohadujeme si signály pro p?ípad, že by jsme se neslyšeli, co je vzhledem k silnému v?tru dost pravd?podobné. A Marek nastupuje výš do cesty. Hrana je hodn? exponovaná a jedno místo s p?ekrokem do severní st?ny vypadá dost exponovan?. Tu Marek zakládá dv? jišt?ní, ale pom?rn? rychle pokra?uje a za chvíli mi zmizí za hranou. Lano rychle ubývá, potom se zastaví. Komplikovan? se domlouváme v p?estávkách mezi svišt?ním v?tru, ale nakonec vyrážím vzh?ru i já. Cesta je p?kná, pevná skála, dobré chyty a stupy, jenom krátký podled do severní st?ny p?i p?ekroku hrany vyráží dech. Moc na to nemyslím a tahám se nahoru d?ív, než se za?nu p?íliš bát. Štand je v sten? na malé polici. 
Ješt? jedna délka. Vyrážím vzh?ru st?nou a po pár metrech se dostávám na vrcholové plató. Malá dálnice s vrcholem v pozadí. Tak t?icet metr? cho?áku. Sm?le si vykra?uji, než m? prudký poryv v?tru skoro smete do doliny. Hora mi dáva na v?domí, že nemám fraje?it a tak si zakládám dv? mezijišt?ní. Štand je v záv?t?í, u?apený rovnou pod vrcholkem. Marek dolézá, nesta?ím ani dobírat lano. Stisk rukou a vrcholové foto završují p?kné lezení. Tak maturitu už mám za sebou a ani to nebolelo. Jen mám z v?tru vy?vané hlasivky. Dvojka za námi používala vysíla?ky. Dobrá v?c. Na vrcholu
Dol? máme sla?ovat. Ješt?, že to Marek pozná, protože kudy, bych se asi hodn? natrápil. P?elézáme vrchol na druhou stranu a spouštíme se asi deset metr? ke zla?áku.  Sla?uje se za hranu do mírného p?evisu a potom se ješt? traverzuje do sedla. Je to dost nep?íjemé, ale slézat bych to necht?l. Da?í se nám stáhnout i lano. Balíme v?ci a obouváme vibramky. Dál p?jdeme po vlastních. Sestupujeme v serpentínách travnato-skalnatým svahem. ?ást chodníku je už zasn?žená. Nahoru by to šlo docela dob?e. Dol?, s pohledem do hloubky k Žabím ples?m, je to  p?eci jenom napínavé. N?které skalní úseky jsou docela náro?né, ale už si pomalu na tyto tatranské záludnosti zvykám. P?i nástupu a sestupu se ?asto víc vybojím než v cest? samé. K batoh?m dorážíme ješt? za sv?tla. No?ní p?íchod na chatu m? sice nemine, ale vzhledem k tomu, že je to podstatn? blíž, batoh váží o polovic mén? a duchy noci jsem porazil už v?era, jde to docela v pohod?. Jenom p?i p?echodu ?et?z? mi p?i vzpomínce na v?erejšek zatrne. Musím ?íct, že to bylo minulou noc docela husté. Nikdy nenoste plný batoh pod Volovku a pijte. P?i dehydrataci si koledujete o po?ádný pr?ser.
Na chat? vládne pohoda a spokojenost. Jsme tu poslední hosté, gulášek je výborný, pivko skv?lé a stoprocentn? spln?ný plán h?eje u srdce. A mladi?ká “personálka“ jen v botách a ponožkách nem?la chybu. Být to v?era, myslel bych si, že mám halucinace. V pond?lí ráno se pomalu balíme. Je nádherný den a tak se Marek ješt? vydává na Rysy. Já si rad?ji vychutnávám pohodu a nabírám síly na sestup. P?eci jen už nejsem nejmladší a cítím námahu posledních dní. Beránek nás ješt? p?emlouvá, a? z?staneme, ale povinnosti (n?kdy to slovo skute?n? nesnáším) nás nutí nádheru hor opustit. Sestup dol?, trojboj a pivko v bufet? v Štrbském Plese (dobrá a laciná domácí strava) a obligátn? únavná cesta vlakem dom? završili tento krásný víkend a moji horolezeckou maturitu ve Vysokých Tatrách.



[Aktuálna známka: 1,00]
hodnotenie ÄŤlánku (ako v škole)   <--1 2 3 4 5 -->   

( Celý článok | Autor: jirko | Počet komentárov: 2 | Pridať komentár | Informačný e-mailVytlačiť článok )

Web site powered by phpRS