Dnes je 14. 08. 2020   | PoÄŤasie v EurĂłpe | Sprievodcovia | Weblinks | Download | RozšírenĂ© vyhÄľadávanie    
  ?lánky
Úvodná stránka
Kde sme boli
Metodika
Fotogalérie
Rady a tipy
Klubový život
EL LOCO
Pajštún
Naj?ítanejšie ?lánky
Ako písa? ?lánky

  LokoFoto

  Fórum + odkazy
Fórum
Rýchle odkazy

  O nás
História klubu
Stanovy
Spomíname
Kontakt na nás

  Registrácia ?itate?ov
Ak máte záujem dostáva? nové ?lánky na Váš email, zaregistrujte sa na odber noviniek.
Registrácia

  Po?ítadlo prístupov
Celkom1204918
August11000
Dnes510

TATRANSKÉ BABÍ LÉTO 2004 - ?ást první : Hv?zdy nad Batizovskou dolinou.
Zverejnené 04. 02. 2005 (2983 × prečítané)

Letošní sezóna je ale na prdel, uv?domil jsem si na sklonku léta. Za?ala tak p?kn?. N?kolik výlet? na Peilstein m? po?ádn? nažhavilo. Cítil jsem, že už by to cht?lo kone?n? n?jaké horolezectví a nejenom tiché p?ešlapování pod 30-ti metrovou skálou. Expedice do Alp se rozplynula tak rychle, jak za?ala a já jsem si po špatných zkušenostech ?ekl, že už nic organizovat nebudu.

P?es internet jsem si našel dva virtuální spolulezce a za?al plánovat Tatry. N?jaké p?kné, technicky nenáro?né klasiky, takovou malou horolezeckou maturitu. S Markem jsme se virtuáln? hecovali celý kv?ten a potom ?erven, ale po?así stálo tento rok za starou belu. A potom p?išla náro?ná zakázka, víkendy a noci trávené v práci, takže nebyl ?as a chu? ani na skalky. No a když toto všechno skon?ilo, svitlo sv?télko nad?je v podob? horoškoly pro pokro?ilé a oddílové akce Tatry. Zhaslo tak rychle, jak se objevilo. Pro nedostate?ný zájem ú?astník?. A tak jsem ze zoufalství od?ekl i post náhradníka v cestovce organizovaném zájezdu na Grossvenediger. Co s tím. Jediný m?j dobrý spolulezec je tak o t?i stupn? UIAA lepší a do hor se mnou na lehké cesty nep?jde. Docela ho chápu. Já jsem se zase neza?al na stará kolena v?novat horolezectví kv?li lezení na skalkách. Na tuto náro?nou gymnastiku už moje klouby nemají dostate?nou ohebnost a atrofované svaly zase dostate?nou výkonnost (a kdy vlastn? m?ly?). A hory jsou o n??em úpln? jiném. Jejich majestát, prostor, výška a hloubka a ticho… Asi se vrátím k vysokohorské turistice.
A potom se to všechno zlomilo. Po n?kolika mejlících a odkladech kv?li špatné p?edpov?di (znáte vtip tohoto léta: Jak se pozná, že kon?í víkend? Vy?así se!), kone?n? v pátek 17. zá?í poob?d? vyrážím sm?r Batizovská dolina. Cíl : sobota - východní st?na Drúku, cesta Gnojek-Sawicky z roku 1935, 4 UIAA, ned?le - n?co leh?ího oddychového - asi h?ebenem na Zadní Gerlach. Celá akce je pln? v Markových rukách. Mn? je to v podstat? jedno, co a kde polezu, hlavn? pry? z m?sta. A tak sedím v odpoledním špinavém socialistickém rychlíku a t?ším se na moji první vážn?jší cestu v Tatrách a zárove? na m?j první bivak. V Tren?anské Teplé p?istupuje Marek, pozd? odpoledne Štrba, zuba?ka na Štrbské Pleso a "tramvaj" do Vyšných Hágov. "Klesáme o viac ako 200 metrov", poznamená Marek. Až pozd?ji mi dojde, co tím myslel. Krátká p?estávka, svin? na záda (Sakra, kde se zase fláká ten šerpa! Budu mu muset dát výpov??.) a vyrážíme sm?r Batizovská dolina.
Marek m? pohání. Je už dost hodin a na konci nás ne?eká žádná útulná chata. P?es dv? hodiny se potím jak dve?e od chlíva. Cestu nepoznám a tak jedinou mojí út?chou je ob?asný pohled na hodinky. ?as se zase dostal do známého, fyziky zatím nevysv?tleného, paradoxu: p?ímo úm?rn? se zpomaluje s délkou cesty, p?evýšením a hmotností t?lesa na zádech zav?šeného.
Kone?n? dorážíme k Batizovskému plesu. Je už tma a tak p?išli ke slovu ?elovky. "Bivakova? budeme tu", rozhoduje Marek : "?alej je cesta za tmy nebezpe?ná a neviem, ?i by som trafil". A za?al cosi hledat. Tiše jsem s ním souhlasil a bylo mi úpln? jedno, jaká je dál cesta. Hlavn? že se už nejde dál. Po chvíli našel n?jakou noru ve skalách. Že prý bivak. No ješt? že pro tmu nebylo vid?t, jak velký kus volné skály bude na nás ležet. Nep?íjemná p?edstava. Když jsme se vybalili a za?ali va?it, objevilo se v dáli v dolin? sv?télko. P?ibližující se ?elovka signalizovala pr?ser. "Zhasni a po?me si sadnú? k chodníku, nech to vyzerá, že sme turisti idúci na chatu. Možno nás minú". Siln? jsem pochyboval, že p?ípadný tanapák bude tak blbý, a nebude obeznámený s naší dírou jen pár metr? od chodníku. Ale co se dá v této chvíli d?lat? Trp?liv? vy?kávat v?cí p?íštích. Chvíli napjatého ticha vyst?ídala úleva. Byl to jen párek horolezc?, ona a on, vracející se potm? z Batizovského štítu. "Ahoj, odkia? idete?" "A odkia? vy?" Nezn?lo to p?íliš srde?n?. Chlapíkovi bylo jasné, že tu chceme bivakovat a evidentn? se mu to moc nelíbilo. Možná horský v?dce, možná n?kdo z ú?astník? Jamesáckého týdne, který práv? probíhal na Slezském dom?. Oba se kousek od nás nachvíli zastavili a vym??ovali baterky v ?elovce. Byli nalehko a výstroj jsem jim mohl jen tiše závid?t. Ale potom se chlapík p?ece jem obm?k?il a dal nám jednu radu. "Ráno ?ím skôr vypadnite, pravidelne tu chodia ochranári". Bylo už dost hodin a tak jsme po jejich odchodu rychle vybalili v?ci na spaní, dove?e?eli a pac a pusu, dobrou noc. Moji první v bivaku.
Spalo se mi docela dob?e. Ráno jsem byl vyspaný a kupodivu ne moc dolámaný. A i balvan nade mnou z?stal na svém míst?. Ranní zima zalézala pod nehty. Sluní?ko sice vstalo, ale stále ješt? se schovávalo za kotlem Gerlachu. Na obloze sem tam mrá?ek. Ideální po?así, jen trochu zima. Doufám, že skála nebude moc studená. Rychle obléct a obout nocí vyh?áté boty. Mám rád toto automatické topení. Hned m? probudí. Rychle se pobalit, stla?it do hlavy jednu fit ty?inku a vyrážíme k záv?ru doliny.
Zprvu je chodník ješt? upravený. Horští v?dci tudy vodí své klienty z a na Gerlach. Taky jsem to dvakrát absolvoval. P?kná túra, hlavn? v zim?. Posléze chodní?ek opouštíme a vyrážíme za svým cílem. "Je to tam ten mierne zlomený špic v?avo od Popradského ?adového štítu", ukazuje Marek n?kam na konec doliny. Ale to bych musel nap?ed v?d?t, který že to je ten Popradský ?adový štít. A tak následuje krátký výklad místopisu a polohopisu: Kotlový štít, Gerlach, Zadný Gerlach, Batizovský a Ka?ací štít, Popradský ?adový, Drúk a masív Kon?isté a hromada št?rbin a sedélek a vp?edu Kostolík. I tak jsem si zapamatoval sotva polovinu. Cesta dál je namáhavá, ská?eme z balvanu na balvan jako kamzíci s tím rozdílem, že oni mají ?ty?i nohy a my jenom dv? a ješt? prasátko na zádech. Pomáhám si ty?kami, ale Marek je omnoho zru?n?jší (?i snad znožn?jší) než já a má už slušný náskok. U zadního pleska se zastavujeme. Takový malý žabník bez žab, celý pokrytý tenkou ledovou krustou. Je to poslední voda a tak tu dopl?ujeme zásoby, va?íme ?aj a snídáme. A znova dál a výš, p?es nekone?né mo?e kamení, nahoru a dol? a nahoru a dol?, ale p?ece jen více nahoru. Po n?jaké dob? Marek nalézá další malý bivak. Necháváme tu v?ci a bereme si jen výstroj a výzbroj do st?ny, vodu a trochu jídla. Dál už pokra?ujeme nalehko.
Sluní?ko pálí z bezmra?né oblohy a Drúk je už vid?t v celé své kráse. Sledujeme p?edpokládanou linii naší cesty. Nap?ed šikmý zá?ez až skoro do sedélka (odsud je možný ústup ze st?ny slan?ním za sedlo), šikmý traverz a kout p?ímo vzh?ru (vypadá to, že i s p?evisem - odhaduji, že to bude nejt?žší místo). A potom dále n?jak na vrchol. Optimismus vyst?ídali obavy. No snad to n?jak zvládnu. Po p?l hodin? dorážíme pod nástup. Vybalit se, navléct úvazky, nacvakat kopec materiálu, uvázat se na lana. D?lám první štand. Dost blb?, ale Marek už sp?chá a vyvádí první délku. Tak 1+ maximáln? 2. Ani se nikde nejistil. Mohli jsme jít soub?žn?. Ale kdo to mohl v?d?t. Ruším štand, vytloukám skobu a sp?chám za Markem. Je n?jaký nervózní, stále m? pohání, asi ví pro?. Já se zase necítím moc jistý a tak nesp?chám. Naposledy jsem lezl v horách na konci minulého roku a to ješt? v zim?. Druhá délka je už i o lezení. Uklon?né plotny tak za 3. Míst na jist?ní moc není a tak zatloukám skobu. Vyvádím celých 55m a na štand? dávám další skobu. Jišt?ní nic moc, ale zatím to není až tak t?žké a tak to jde v pohod?. Marek dolézá - rychlé dopln?ní materiálu - a mizí mi za skalním obzorem. Lano ubíhá, už je skoro na konci, potom se zastaví… a za?íná klesat. K?i?ím na Marka, nic se neozývá. Pomalu a místy i rychle dobírám. Dobrých 20m, než se lano zase rozb?hne sm?rem vzh?ru.
Lezu na další štand, nap?ed pokra?uje plotna, potom lano uhýbá prudce doleva do traverzu. Jeho nástup Marek minul a skon?il v nedalekém sedélku. To proto ten návrat. Traverz jde po polici v lámavé skále a tráv?. Není to t?žké, spíš nep?íjemné. Na leze?ky v kombinaci s trávou a hlínou nejsem ješt? zvyklý. Pokra?uji traverzem a po n?kolika metrech se snažím po ob?ích schodech pokra?ovat zase vzh?ru. Chybí mi více zkušeností a tak jen tiše doufám, že jsem trefil cestu. Odspodu to vypadá jednoduše, ale v mohutné st?n? se ?lov?k zapráská raz dva. Vyfuním schody, místy po kolenou, (mít tak deset metr? délky, klidn? to vykrá?ím) a dostávám se k asi t?ímetrovému výšvihu. Je mírn? p?evislý a stará skoba ve spá?e dává tušit, že jsem se trefil. Cvakám se ke skob? a p?idávám friend. Moc se mi to nelíbí a jišt?ní m? p?íliš nespasí. P?i pád? z hrany kon?ím rovnou na polici. Nastoupám a nem?žu najít po?ádný chyt. Klasika. Když to jednou s horním lanem p?elezete a zistíte, že se to dá, je to v pohod?, ale nastoupat do toho z prvního znamená v??it, že tam bude n?co, co udržíte. Jinak … Opatrn? slézám dol? na polici a rozdýchávám to. Nastoupám a slezu a zase. Až na po?tvrté se odhodlávám - výhmat pravou, nohy na t?ení, levá hledá chyt, n?co malého tam je, posunu se, noha na hranu (prosím jen mi neust?el), stavím se, uf. Adrenalín st?íká z uší. Pokra?uji pár krok? po naklon?né polici ke st?n? a škub. Lano m? tém?? strhává zp?t. Tahám za n?j a nic. Oto?ím hlavu, lano se zaseklo do malé spáry na hran? výšvihu. Co s tím. Opatrn? se vracím na volném lan? zp?t na hranu a snažím se ho uvolnit. Sakra, seklo se, a po?ádn?. Co te?? V bo?ní st?n? vidím starou skobu. Aha, asi se to leze tudy. P?kná, ale hodn? morálová spára. Cvakám do staré skoby expresku s lanem a vyv?šuji se do ní. Snad m? udrží. Nakláním se nad p?evis a uvol?uji lano. Posouvám se ke sten?. Lano dost drhne a neustále se p?evaluje blízko kritického místa. Pro jistotu d?lám štand. Stena je tém?? kolmá a dost t?žká. Kdyby se mi lano znova zaseklo o pár metr? dál, byl by to dost velký pr?ser. Natažených t?icet metr? není nic moc, ale vždy lepší, než chlap visící v st?n?.
Marek se pouští do dalšího úseku. Nevypadá zrovna snadn?. Za chvíli mi mizí za hranou a jenom podle dvou dlouhých zastávek odhaduji, že m? ješt? ?ekají perné chvíle. "Istím", doléhá ke mn? z dáli, "lez???". Nastupuji do plotny, dva akrobatické kroky a krátký traverz za hranu (ješt? že jsem to trénoval na múriku). Následuje další plotna se široce rozev?enou spárou po pravé ruce. Uprost?ed nádherné madlo z placatého kamene metr krát metr. Nastupuji do st?ny, jeden náro?ný krok, rozpírám se o spáru a chytám spásné madlo. A sakra, ono se to hýbe, a fest!! Doprdele, lokr jak svin?. S tím vypadnout, tak m? ani lano neudrží. Opatrn? couvám a hledám jinou cestu. Nikde nic, postupové jišt?ní nade mnou mi navíc nedovolí velké manévry. Pouštím se p?es lokr, opatrn? ho nadlézám, snažím se ho dotýkat co nejmén?. Hlasit? dýchám, je to za mnou. Krátký výlez a už vidím Marka v sedle. Místa je tu dost. Dáváme krátkou pauzu. Jedna ty?inka a trochu vody. Už to pot?ebuji, v krku mám pouš?.
P?ehazujeme materiál a pokra?uji traverzem - kamzi?í stezkou. "Za hranou rebra má by? chrbát. Chrbátom stále hore po trávach. A nezabudni sa ob?as isti?, k?že to", dáva mi dobré rady Marek. Mizím za hranou a pokra?uji po trávách nahoru. Jistit se není kde a jediné, co mi brání v pohybu vzh?ru a vp?ed je lano. Místy si p?ipadám jako vozka tahající káru. Napravo jsou skalní plotny. Zamí?ím k nim. Jsem p?ece horolezec, ne kamzík na pastv?. Není to t?žké a zase mám pevnou p?du pod nohama. Pro jistotu zakládám jedno jišt?ní a pokra?uji, dokud utáhnu lana. Jako obvykle, když pád prakticky nehrozí, je štand tutový. K?i?ím na Marka, neslyší. Jsem moc daleko a za hranou. Po chvíli se lano za?íná povolovat, asi pochopil. Nesta?ím dobírat. No jo, cho?ák. Marek dolézá na štand a frfle: "Ve? som ti hovoril chrbátom. A chrbátom znamená po tráve!" No jo, mírn? jsem se zapráskal. P?íšt? už budu v?d?t. Chrbát = cho?ák travnatým h?ebenem co nejjednodušeji vzh?ru. Marek to napravuje krátkým traverzem doleva a mizí mi za hranou. Vrchol je už blízko. Snad to vyjde na jednu délku. Nemám dnes dobrý den a rad?ji bych se natahování další délky už vyhnul. Nesta?ím povolovat, vypadá to dob?e. A potom se lano na delší dobu zastavuje. Tuším problémy. Lano se pomalu odvíjí. Stojí. "Istííím", ozývá se z dálky ze všech sm?r?. Ješt?, že jsme tady sami. P?elézám traverz skálou za hranu a pokra?uji traverzem další kamzi?í stezkou pod obrovskou st?nou. Aha, tak tady jsem m?l dorazit po h?bet?. Na konci st?ny je nádherný mírn? uklon?ný kout a naho?e na jeho konci stojí v sedle pod vrcholem Marek. Spára je úzká, ruka se tam nevleze, dobrých stup? a chyt? žalostn? málo. Nohy z?ásti na t?ení, ruce se ob?as n??eho p?idrží. Od p?lky se st?na více uklání a je už leh?í. Ješt?, že jsem to netahal. "Lano mi už nevydalo, pôjdeš poslednú d?žku? Vrchol musí by? už blízo," Marek ukazuje na výšvih kon?ící v neznámu. B?hvíjaké odhodlání ve mn? není, ale nep?išel jsem se sem ulejvat. Nem?žu tém?? všechno nechat na spolulezci. Dává mi pár kus? výstroje : "Už nebudeš ve?a potrebova?, je to kúsok. A ani to netrie?. Máme málo ?asu, už je kopec hodín".
Cvakám na sebe dv? expresky, n?co jsem vybral cestou a nastupuji do výšvihu. Zakládám smy?ku do hodin a osahávám skálu. Chyty vypadají dob?e, morál je už horší. Nakonec vym??uji ruce a nastoupám p?es levou. Dob?e jsem ud?lal. Cesta pokra?uje spárou vpravo vzh?ru a pro pravou ruku je tu dobrý chyt. Naopak by se mi vylézalo podstatn? h??e. "Ako to tam vyzerá?" vyzvídá Marek. Lezecky p?kn?, ale je to dost t?žké. Spára ješt? takových dobrých 10 - 12 metr?. Chytám druhý dech. Leze se mi dob?e, jen materiál jsem si m?l vyt?ídit. P?i zakládání si tak nadávám do blbc? a snažím se nic neupustit. Hlavn? ne sebe. Jedno jišt?ní musí sta?it. Kone?n? to výš už nejde. Ostrou špici oblézám zleva a za hranou buduji štand. Marek dolézá. "Bolo to celkom ?ažké", hodnotí poslední délku. Úsm?vy a gratulace. A nádherné výhledy. Jsme na naší vlastní st?eše sv?ta.
Pohled na hodinky nás vytrhuje z chvilkové eufórie. Je p?t pry?, za chvíli se stmívá. A cesta dol? daleká. Lezli jsme to skoro dev?t hodin. A jak rychle to ub?hlo. ?as tu má úpln? jiné m??ítka. Sestup dol? má být h?ebenem sm?rem k severovýchodu do Sedla pod Drúkom. N?jaký snadný terén ale nenacházíme. Volíme slan?ní pod Vyšné sedlo pod Drúkem. Je to n?jakých 25m. Marek slézá kousek pod štand a ukládá repku p?es zub. Repka je dost tenká a nelíbí se mi. Radši bych tu nechal n?jakou svoji smy?ku. Jistím Marka, sedá si do slan?ní, drží, spouští se. Jsem na ?ad?. Sla?ák je pode mnou. Musím zrušit štand a p?esunout se pod sla?ák. Zakládám si provizorní jišt?ní a sunu se dol?. Není to moc p?íjemné. Spouštím se. Sakra, zapomn?l jsem zrušit jišt?ní a už v n?m visím. Musím nastoupat, hex se zasekl a nechce ven. No tak doprdele, poj?. Jsem unavený a nervózní. Už abych byl dole. Sla?uji. Balím se a s obavami hledím na sestup. Jsou to takové kozí chodní?ky, které protíná výrazná Štôlská lávka a pod ní strmá nekone?n? hluboká st?na. Marek rychle zbíhá a vysv?tluje mi další postup. Lávkou napravo do sedla pod Drúkom a na druhou stranu žlabem dol?. Jde mi to pomalu. Terén je relatívne lehký, ale nejsem na to zvyklý a bojím se, že uklouznu a skon?ím až pod st?nou. Když dorazím do sedla, Marek už je pod horní ?ástí žlabu. Jsem po?ádn? unavený, pot?eboval bych si oddychnout. Za?íná se ale stmívat, tak musím pokra?ovat dol?. Tma p?ichází rychle. Už si nevidím pod nohy. Na trochu mén? exponovaném míst? sundávám batoh (doufám, že mi nezahu?í do žlabu a já za ním) a hledám ?elovku. Jasn? že je až dole. No kone?n? vidím na co šlapu!
Ve sv?tle ?elovky se náhle celé okolí zm?nilo. Skály nabyly obludných rozm?r?, žlab se zdá nekone?ný. Samý kámen a orientace nulová. Pomalu a opatrn? se sunu dol? a snažím se neuklouznout. Ztratil jsem p?edstavu o ?ase i prostoru. Je mi jasné, že jsem se dostal p?íliš nalevo. Mám strach, že žlab bude kon?it kolmou stenou a já nenajdu cestu zp?t. Chmurné myšlenky se mi honí hlavou. Potom náhle vidím sv?tlo. Je ješt? trochu více nalevo. Kone?n? Marek. Tak m? p?eci jen nenechal v štychu. Dosunu se k n?mu. Je to sví?ka mezi kameny. A v dálce vidím druhou. Tuto sfouknu a pokra?uji ke sv?tlu p?es nekone?né mo?e. Kolik jich ješt? bude? Potom uvidím Marka. K?i?í na m?, že je u bivaku a že pro? jsem zhasl tu sví?ku. Ozna?ovala místo, kde jsme m?li spát. Zase jsem n?co zvoral. P?ichází ke mn? a vysv?tluje mi, že tam za mými zády je obrovský plochý balvan, na kterém budeme spát. Prý výborné místo. A musel tak sp?chat dop?edu, protože mu docházela ?elovka. A bez ní by bivak s našimi v?cmi našel t?žce. To mu v??ím. Já bych ho nenašel ani s ?elovkou. Nap?ed ale musím do p?vodního bivaku pro spacák, oble?ení a jídlo (na to mám te? nejmenší pomyšlení). Odmítám se vrátit, mám toho už dost. Budeme spát každý jinde.
Dorážím k malému bivaku, sví?ka už skoro doho?ela, a soukám se do n?j. Bolí m? celé t?lo. Je tu málo místa, nedá se ani posadit a není tu žádný rovný plac na spaní. Spát skroucený na hrbatých kamenech se mi nechce. Zak?i?ím proto na Marka a vracím se zp?t. Cestu si kupodivu pamatuji a nakonec to nebylo až tak daleko. To jenom tma a únava všechno zv?tší. Poslední o?íšek, jak vylézt na balvan, je vy?ešen. Ocitám se na velké, tém?? dokonale rovné ploše, okolo které n?kdo (Marek?) vytvo?il náhrdelník z malých kamen? jako signalizaci pro p?íliš nepokojné spá?e. Snad to bude dostate?né. Buzení pádem nepokládám zrovna za nejš?astn?jší. Rozbalím spacák, ze zbytku minerálky va?ím ?aj (hlavn?, že je teplý), schroumám dv? ty?inky a vlezu do pytle. Jsem strašn? unavený a š?astný, že to dob?e skon?ilo. Noc je nádherná, nebe bez mrá?ku zá?í poseto milióny démant?. Nepamatuji si, že bych kdy vid?l tak úchvatnou oblohu. Mlé?ná dráha má hustotu smetany a mé o?i jsou oslepeny. V té spleti hv?zd tém?? nedokážu rozeznat Velký v?z. Všude se rozhostil klid a mír, absolutní ticho. Od únavy nedokážu víc vychutnat tento vzácný okamžik. Usínám. Dobrou noc.
Ráno m? vzbudil chlad. Je už sv?tlo, ale slunce je ješt? hluboko v ústí doliny. Ospalým pohledem kontroluji pozici. Ano, jsem ješt? na balvan?. Zachumlávám se hloub?ji do spacáku a dopínám všechny zipsy. Nechávám se unášet sladkým polospánkem. M?žu si to dovolit. Ješt? v?era v noci jsme se dohodli, že dnes nás ?eká už jen návrat dom?. Po takové námaze by m? do cesty i tak nikdo nedostal. I když… Hlad a zima nás po chvíli vyhnali ze spacák?. Prohlížím si bivak za sv?tla. Perfektní místo. Vyspalo by se tu vpohod? n?kolik lidí. Vracím se pohledem do sestupového žlabu, který mi v?era nahnal tolik strachu. Za sv?tla vypadá docela p?ív?tiv?. Není moc dlouhý ani široký a žádná kolmá st?na v n?m taky není. Pat?í spíše k t?m menším a snadn?jším. To jenom má unavená fantazie z n?ho ud?lala strašidelné místo. A znovu k mezibivaku. Nabalit svin? a dál už zase nat?žko. ?eká nás dlouhá a namáhavá cesta p?es tisíce balvan? zp?t do civilizace. Ješt? krátká zastávka u horního plesa. Va?íme si snídani. Teplé jídlo v žaludku mi zvedlo náladu. Dál se mi p?eskakuje už veseleji. Kupodivu cesta zp?t k Batizovskému plesu ub?hla docela rychle. A t?lo až tak nebolelo. Kousek pod námi vidíme horského v?dce s klienty, kte?í se vracejí z Gerlachu. P?i turistickém chodníku je dobíháme a tu se naše cesty d?lí. Oni sm?r Sleszký d?m a my dol? do Vyšných Hágov.
Cestou zp?t vypleníme supermarket na Štrbském Plese, pivko bodlo, a stíháme poslední vlak ze Štrby do Bratislavy. Je ned?le a tak je zákonit? p?epln?ný. Ve zmatku hledáme prázdn?jší vagón a nakonec kon?íme v ku?áku. Nejenom, že je p?epln?ný a stojíme na chodb?, ješt? i inhalujeme ?erstvý cigaretový kou? s deset let starým popílkem. Dob?e, že jsme si p?ed tím vy?istili plíce. Plnými doušky si m?žeme vychutnat tyto božské dary civilizace. Cítím se jako doma. Bratislavský smog mi už skute?n? chyb?l. A jako t?ešni?ka na dort? živá kapela našeho ko?ovného etnika dotujícího se všeobecn? známou tekutinou, v jejíž spot?eb? na hlavu (v?etn? kojenc?) prý držíme evropský primát. Divím se, že za tuto rehabilita?ní kúru platíme železnici tak málo. Státím na jedné, a to ješt? ne svojí noze, d?kladn? procvi?íte celé t?lo, inhalace blahodárného nikotínu spolu s karcinogénním popílkem je balzámem na plíce a t?sný t?lesný kontakt s nejbližším ?lov?kem prý zvyšuje psychickou pohodu (zvlášt?, když smrdí asi tak jako já po dvou nocích v bivaku). A k tomu živá hudba. V lázních za to platíte t?žké peníze a tu to máte v?etn? odvozu dom? za necelých p?t stovek. Neuv??itelné. Ani se nedivím, že jsou železnice strátové. Tolik služeb zdarma. S Markem jsem se rozlou?il v Tren?anské Teplé. Poda?ilo se mu prorazit k východu a tak nemusel vyskakovat oknem. Mn? se potom našt?stí uvolnilo jedno místo v kupé a tak jsem zbytek cesty p?eci jen absolvoval ve v?tší pohod?. Jenom síla živé hudby se sm?rem k Bratislav? neustále zv?tšovala prímo um?rn? se snižováním její kvality, až se zm?nila v táhlé zavíjení lidské (vlky bych urazil) sme?ky. Vydechl jsem si až doma ve van?.



[Aktuálna známka: 1,20]
hodnotenie ÄŤlánku (ako v škole)   <--1 2 3 4 5 -->   

( Celý článok | Autor: jirko | Počet komentárov: 8 | Pridať komentár | Informačný e-mailVytlačiť článok | Zdroj: jirko )

Web site powered by phpRS