Dnes je 29. 05. 2020   | PoÄŤasie v EurĂłpe | Sprievodcovia | Weblinks | Download | RozšírenĂ© vyhÄľadávanie    
  ?lánky
Úvodná stránka
Kde sme boli
Metodika
Fotogalérie
Rady a tipy
Klubový život
EL LOCO
Pajštún
Naj?ítanejšie ?lánky
Ako písa? ?lánky

  LokoFoto

  Fórum + odkazy
Fórum
Rýchle odkazy

  O nás
História klubu
Stanovy
Spomíname
Kontakt na nás

  Registrácia ?itate?ov
Ak máte záujem dostáva? nové ?lánky na Váš email, zaregistrujte sa na odber noviniek.
Registrácia

  Po?ítadlo prístupov
Celkom1161219
Máj3535
Dnes143

Jak jsem lezl poprvé v Tatrách
Zverejnené 06. 10. 2004 (3193 × prečítané)

Mám-li být p?esný, tak úpln? poprvé to vlastn? nebylo. V Tatrách jsem byl p?ed dv?ma roky s batohem na zádech, chodili, lezli, no, i když spíš jsme se plazili Koprovskou dolinou, na Rysy a Prie?ným sedlem a potkávali fajn turisty, pa?oury, prímové i mén? prímové chatáre a hledali, kde postavit stan, aby na nás nep?išli pánové ochránci. Obdivn? jsem hled?l na Žltú st?nu, svišt?l po zadku po sn?hových polích pod ?adovým štítem a ?íkal jsem si, j?, tady bych cht?l lozit.

No a te? p?ijíždím do Smokovce, na nástupišti se (k mému milému p?ekvapení a p?esn? podle plánu) potkávám s Viktorem a šlapeme na Skalnatou chatu. Jsem zv?davý a t?ším se na Tatry z pohledu horolezce, který se nemusí starat o to, kde bude spát, kterého chatári vždy rádi vidí, vždy? u nich p?ece bude utrácet a --- náš zákazník, náš pán. A samoz?ejm? taky na azurovou oblohu, šedé skály, k?ik orla skalního a hlavn? na bohovské lezení. To bude paráda...

P?icházíme na Skalnatou chatu. P?l osmé ve?er, za chvíli se bude stmívat. P?edsí? otev?ená, rozsvíceno, hraje rádio a chata je zam?ená. Klepeme, bušíme, nic. Aha, chatár šel asi na panáka za lanovkárom. Shazujeme batohy, ?ekáme. Stmívá se, chatár nep?ichází. Va?íme si ve?e?i na plynovém va?i?i. Dob?e, že jsem ho vzal, zlaté turistické zvyky. Setm?lo se, chatár nikde. Vytahujeme spacáky a karimatky. No, vlastn? je to spaní na chat? podobné jako spaní v lese. Na zemi jako na zemi. Usínáme. Probouzíme se, rádio hraje. Znovu usínáme. V rádiu hlásí p?l t?etí. Usínám. Budím se. Spím. Viktor nem?že usnout. Hurá, svítá. V šest hodin ráno poznávám pana Kulangu. Vrzly dve?e, vrzly v pantu, objevil se chatár: "A ?o je toto?" Rozespalý, nap?l v kómatu reaguji: "Ehhh, dobrý den!" Místo odpov?di se dve?e do chaty op?t zav?ely. O dv? hodiny pozd?ji, sbalení a nasnídaní (sláva Ti, plynový va?i?i náš) mluvíme podruhé s panem Kulangou a tentokrát už m?žeme dovnit? a dokonce do objednaného pokoje. Hurá.

Voláme na Horskou službu a dozvídáme se, že p?ichází fronta. Na nebi se stahují mraky, takže místo horolezení to vyhraje p?ší výlet do Bielovodské doliny. O p?l hodiny pozd?ji, kousek za Zámkovského chatou, se toto rozhodnutí ukáže být rozhodn? správné, mrholení p?echází ve sprchu a pak ve vytrvalý lijavec tatranský. Po marných pokusech uschnout na Zbojnické chat? se obracíme a hopsáme dešt?m zp?t do našeho dome?ku. Guláš, pomodlit a spát.

Ve st?edu ráno to s po?asím nevypadá nijak slavn?. Pro zm?nu. Ale zatím neprší. Tak p?jdem na Prostredný hrot, to jsou p?ece skoro cho?áky, jedna n?jaká troje?ka. Nebude špatné za?ít n??ím jednoduchým, jsem p?ece poprvé v horách. Mapu nemáme, ale Viktor si to pamatuje. V Malé studené dolin? se seznamujeme s mlhou. Je poctivá, vydatná, neošizená a zaru?en? nepr?hledná. O tom, kde je Prostredný hrot, m?žeme tak akorát snít. O sestupové cest? rovn?ž. Dobrá, tak támhle by mohl být nástup. Škrábeme se trávou vzh?ru, nevíme kam, po?ád nahoru, kamení, kle?, chytni sa konáriku, mlha p?ede mnou, mlha za mnou, bacha, padá šutr. M?knu, tudy ne, ?íkám, poj? p?jdeme sem n?kdy za hez?ího po?así.

Po cest? na kaf?o na Terynku procházíme kolem Žlté st?ny a tehdy lezu svoji první cestu v horách. Korosadowicz. Poznávám kouzlo rozhovor? typu

"Povol!" "Ano, držím." "Neee, povool. Lanooo." "Jasn?, neboj, držím betónovo."

Doufám, že to, co jsem na pozadí hukotu vodopád? zaslechl, bylo "Jistím" a nikoliv "Po?kej", a hurá na tu p?tkovou platni?ku. Jako první cesta je to ale ideální. Chvílemi to už opravdu není turistika, nýbrž lezení, stále je to ovšem docela jednoduché, krátké (p?t délek) a hezké. Uv?domuji si ale, jak je d?ležité, aby prvolezec aspo? tušil, kam má lézt. A v okamžiku, kdy ze t?ech jišt?ní, která Viktor založil na první délce, ke mn? ne mén? než t?i sjedou po lan? dol?, si uv?domím i to, že je t?eba lézt s p?ehledem a ne na doraz. "Kdyby bylo to jišt?ní bývalo opravdu pot?eba, tak bude držet," dostane se mi ujišt?ní. Na vršku Žlté st?ny se mlha zvedla a vidíme do budoucnosti: do zít?ka na západní st?nu Lomnického štítu a o hodinu pozd?ji na kafí?ko na Téryho chat?.

Další den ráno v osm hodin vyrážíme pod západní st?nu. Nad Lomnickým sedlem nacházíme sla?ovací kruh sm?rem do Malé studené a po kamzi?ích p?šinkách p?icházíme k nástupu (ani jsem nev?d?l, že tatranští kamzíci um?jí d?lat tak p?kné mužíky). Ob?dváme a s hladem mizí i naše odhodlání vyzkoušet Pšeni?nikova. Borci p?ed náma zmizeli v mlze po Patagonském lét?, klobouk dol?, ale my se umíme radovat i z mali?kostí, tak hurá na Hokejku. S batohem plným haraburdí na lehce technické lezení nastupuji jako druholezec do první délky. Tak tohle snad nemyslí vážn?, že je to t?i plus. Uf, uf, ale vylezl jsem to. Následuje druhá délka (pro zm?nu na druhém), ?ty?i plus. Á, dva, t?i, hop a už padám. Možná to lezu blb?, možná to je fakt místo spíš tak trochu za p?t, ale ur?it? je to hlavn? tím zatraceným batohem. Deset kilo navíc, posunuté t?žišt?, ach ouvej, život je t?žkej. Dolézám druhou délku, ruce mám jako z t?sta. Nechte m? um?ít. Viktor m? povzbuzuje, následuje tém?? turistický chodník ke k?íži. Prý p?t plus. Hrozící krizi (tzv. vyhnití spolulezce) Viktor zažehnává slibem, že batoh budeme dál tahat po lan?. Ut?šuju se, že na cvi?né st?n? p?ece lezu za dobrého po?así skoro sedmi?ky. P?etáhneme batoh, k?íž bez v?tších problém? p?eb?hnu a hned se cítím lépe. V tu chvíli se situace prudce m?ní, vidím, že bez té p?íšery na zádech to jde opravdu lépe. Vychutnáváme si pátou délku v labužnickém ?ty?ko--p?tkovém terénu, pobaven? sledujeme spáru kousek vpravo, kterou vede Pšeni?nikov, a radujeme se, že jsme si vybrali Hokejku.

Následuje asi jenom patnáctimetrová dél?i?ka za šest plus. Viktor jí po chvíli dumání a lezení tam a zpátky zvládne vyvést a já ho ve stylu A0 následuji. S trochou nadsázky by bylo mo?no ?íct, že p?itom trénuji na prvolezení: zacvakávám další expresky, vycvakávám ty p?ed tím, z lana vytvá?ím pavu?in? podobné konstrukce. Nakonec ale p?ekonávám p?evis a hurá na další šesti?ku. Ta je velmi p?kná, n?co okolo té šestky to bude, ale nejt?žší místo máme za sebou, takže nejistota, jestli to vylezeme se rozplynula. Leze se krásn?. V jesky?ce je další štand a následuje komín a po n?m už jenom p?tky (plus). Po?así se zlepšuje, mlha se ob?as zvedne, sluní?ko svítí, skála pode mnou, skála nade mnou, krása. P?emýšlím, jestli nemám zkusit vyvést aspo? jednu délku sám. Než se ale rozhoupu, Viktor už vylézá komínem vzh?ru. A te? n?jak za?íná fun?t, visí tam už n?jak dlouho. Á... hups. Už nevisí, už sedí. V mladickém nadšení se nechá spustit a chce to zkusit ješt? jednou RP. Ani podruhé to nejde. S n?kolikerým odsednutím to nakonec zvládne, já lezu za ním a zjiš?uji, že bu?to jsem už unavený a nebo n?které p?tky v Tatrách mají taky n?jaké ty drápky. Za vydatné spolupráce jistícího materiálu se nakonec vyškrábu nahoru a už se stmívá, rychle do poslední délky, p?tkový komín.

Celková bilance: dev?t délek, sedm a p?l hodiny, soumrak na Lomnickém štít?, upadlý kapesník, lehce prod?ená goretexka a príma zážitek. Odklopýtavše od konce Hokejky až na vyhlídkovou terasu (se dv?ma lanama po rukách a po tm? je to vpravd? zábavné) zjiš?ujeme, že za prvé nem?žeme najít sestupovou cestu a za druhé mi dochází baterka. Klepeme na stanici, milý pán z meteorologického dome?ku nás nechává p?espat na matracích v bufetu, p?inese nám zcela mimo naše o?ekávání hromadu jídla k ve?e?i a dlouho do noci si s námi povídá o tom, kde všude možno lézt v Tatrách (ješt? jednou velmi d?kujeme!). Ráno koukáme na východ slunce nad inverzní obla?ností a vybíráme si kopce, na které polezeme p?íšt?. Doufám, že tam moudré slovenské akademické ?i jiné instituce do p?íšt? také postaví n?jaké stanice jako na Lomnickém štítu. A nebo spíš, že se nau?íme do p?íšt? d?ív vstávat.

Karel

Zá?í / September 2004, Karel Výborný a Viktor Vacul?ík



Súvisiace články:
Radšej neskoro... alebo ešte raz o LokoTatroStretku (05.11.2017)
Tatranské prvosienky (09.10.2008)
No minimálne... (17.10.2006)
Hokejka (18.02.2003)

[Aktuálna známka: 2,00]
hodnotenie ÄŤlánku (ako v škole)   <--1 2 3 4 5 -->   

( Celý článok | Autor: karel | Počet komentárov: 1 | Pridať komentár | Informačný e-mailVytlačiť článok | Zdroj: Karel )

Web site powered by phpRS